
Vyšší zdanění investičních bytů by nemuselo dopadnout pouze na jejich vlastníky. Krátkodobě by mohlo přinést více bytů k prodeji a částečně zvýšit nabídku pro kupující. Pokud by však současně snížilo zájem investorů o nákup a výstavbu nájemních bytů, dlouhodobým důsledkem by mohla být menší nabídka a vyšší tlak na nájemné.
Je důležité rozlišovat mezi skutečně schválenými změnami, již platnou daní z nemovitých věcí a případným budoucím návrhem na specifické zdanění investičních bytů. K datu odborné aktualizace tohoto článku nebyl v oficiálních zdrojích doložen konkrétní návrh nové daně zaměřené výhradně na investiční byty.
Daň z nemovitých věcí se vztahuje na vlastnictví nemovitosti. U bytu se výše daně neodvíjí jednoduše pouze od toho, zda v něm vlastník bydlí, nebo ho pronajímá. Výpočet ovlivňuje například výměra, typ jednotky, sazba a příslušné koeficienty.
Od roku 2024 došlo ke zvýšení sazeb daně z nemovitých věcí přibližně o 80 % a současně byl zaveden inflační koeficient. To však není totéž jako zvláštní daň určená pouze pro investiční byty.
U dlouhodobého pronájmu bytu k zajištění bytové potřeby nájemce Finanční správa uvádí, že se jednotka pro účely daně z nemovitých věcí nepovažuje za nemovitost užívanou k podnikání, pokud nejsou současně poskytovány ubytovací služby.
Příjem z pronájmu je samostatná daňová otázka. Vlastník může při splnění podmínek uplatňovat skutečné výdaje nebo výdaje procentem z příjmů. Konkrétní postup závisí na typu vlastníka, způsobu pronájmu a dalších okolnostech.
Daň z příjmů z nájmu proto nelze zaměňovat s daní z nemovitých věcí. Zvýšení jedné z nich nemusí mít stejný dopad jako zvýšení druhé.
Pokud by stát zavedl zvláštní daň nebo příplatek pro druhý a další byt, rozhodující by byly zejména:
Bez těchto údajů by nebylo správné tvrdit, že by vlastníci automaticky zvýšili nájemné o celou částku nové daně.
Investiční byt může v dlouhodobém horizontu vytvářet majetek, ale jeho měsíční provoz nemusí být ziskový. Zvlášť při vyšší úrokové sazbě může být nájemné nižší než splátka hypotéky a další náklady.
Vlastník obvykle řeší zejména:
Důležité je rozlišovat cash flow a celkový ekonomický výsledek. Cash flow ukazuje, kolik peněz musí vlastník každý měsíc doplatit nebo kolik mu zbude. Celkový výsledek může kromě nájmu zahrnovat také splácení jistiny hypotéky a případnou změnu hodnoty bytu. Ani růst hodnoty nemovitosti však není zaručený a nemusí být okamžitě využitelný.
Pro lepší představu uveďme jednoduchý modelový příklad (jedná se pouze o příklad, nikoli o nabídku banky, odhad tržní ceny ani garanci výnosu).
Při úvěru 3,8 milionu Kč na 30 let s úrokovou sazbou 5 % vychází anuitní splátka orientačně kolem 20 400 Kč měsíčně. Rozdíl mezi nájemným a splátkou by tedy činil přibližně 7 400 Kč měsíčně v neprospěch vlastníka, ještě před započtením oprav, pojištění, daně, správy a případných výpadků nájmu.
Celková potřeba vlastních prostředků by přitom nebyla pouze 1 milion Kč. Vlastník by musel počítat také s rekonstrukcí ve výši přibližně 500 000 Kč, případnými náklady na vybavení, právní servis, financování a rezervou na neočekávané výdaje.
Vlastník má několik základních možností. Žádná z nich není univerzálně správná.

Tato možnost může dávat smysl vlastníkovi, který má nájemné nastavené konzervativně a prioritou je stabilní nájemce. Nižší fluktuace znamená méně inzerce, prohlídek, administrativy, oprav po vystěhování a období bez nájmu.
Nejde však o univerzální doporučení. Pokud vlastník dlouhodobě doplácí vysokou částku a nemá dostatečnou rezervu, může se dostat do finančního tlaku.
Zvýšení nájemného je možné pouze v mezích nájemní smlouvy, právních pravidel a aktuální tržní poptávky. Vlastník by měl nejprve porovnat svůj byt s podobnými byty ve stejné lokalitě, nikoli pouze mechanicky přenést vlastní vyšší náklad na nájemce.
Nájemce může vyšší nájemné akceptovat, pokud odpovídá kvalitě, lokalitě a nabídce alternativ. Pokud se nájemné dostane nad úroveň srovnatelných bytů, může se prodloužit doba hledání nájemce a očekávaný výnos se nemusí zlepšit.
Prodej může být racionální, pokud investice dlouhodobě zatěžuje rodinný rozpočet, vlastník nemá potřebnou rezervu nebo se změnil jeho investiční plán.
Před prodejem je však potřeba prověřit daňové dopady, zůstatek hypotéky, případné sankce, náklady prodeje a skutečnou prodejní cenu. Rozhodnutí by nemělo vycházet pouze z jednoho měsíce nebo z aktuální nálady na trhu.
Vyšší zdanění nemusí automaticky znamenat okamžité zvýšení nájmů. Vlastník může náklad absorbovat, pokud má dostatečnou rezervu nebo očekává dlouhodobý růst hodnoty nemovitosti. Jiný vlastník se může pokusit nájemné zvýšit při nejbližší možné změně smlouvy.
Rozhodující je tržní síla. Vlastník může požadovat vyšší nájemné, ale nájemce se rozhoduje mezi konkrétním bytem a dostupnými alternativami. Pokud je v lokalitě dostatek podobných bytů, prostor pro zvýšení je menší. Pokud je nabídka omezená, může se vyšší náklad do nájemného promítnout snáze.
Významnou roli hraje také velikost bytu. Menší byty, například 1+kk a 2+kk, mají v Praze širokou skupinu potenciálních nájemců, ale zároveň u nich nájemci citlivě vnímají celkovou měsíční platbu. Samotné nájemné je navíc nutné odlišovat od záloh na služby, energií a dalších plateb.
Vyšší zdanění může krátkodobě působit dvěma směry.
Pokud část investorů přestane nakupovat a někteří vlastníci začnou prodávat, může se zvýšit počet bytů nabízených kupujícím. Při nezměněné poptávce by to mohlo vytvořit tlak na ceny nebo prodloužit dobu prodeje.
Tento efekt ale není jistý ani trvalý. Ceny ovlivňují také úrokové sazby, příjmy domácností, dostupnost hypoték, počet nových bytů, migrace, ekonomická situace a očekávání kupujících. Samotná změna daně proto nemusí vést k plošnému a dlouhodobému zlevnění bytů v celé Praze.
Investoři a developeři nejsou jedinou příčinou vysokých cen bydlení. U nové výstavby cenu ovlivňuje zejména:
Pokud se zhorší ekonomika nájemního projektu, může developer změnit jeho strukturu, odložit zahájení nebo projekt vůbec nepřipravit. Z toho ale nelze bez dalšího vyvodit, že každý vyšší daňový náklad automaticky sníží výstavbu o konkrétní počet bytů.
Pražský trh je přitom citlivý na omezenou nabídku. Podle Českého statistického úřadu bylo v Praze v roce 2025 zahájeno 7 380 bytů, což bylo meziročně o 9,9 % méně než v roce 2024. Dokončeno bylo předběžně 5 303 bytů, meziročně o 18,3 % méně.
Tato data ukazují stav bytové výstavby, nikoli přímo dopad zdanění investičních bytů. Jejich význam spočívá v tom, že Praha potřebuje sledovat nejen aktuální počet bytů na trhu, ale také budoucí přísun nové nabídky.
Pražský trh má několik vlastností, kvůli kterým může být dopad daňových změn výraznější než v některých jiných lokalitách:
Ostatně i zkušenost autora tohoto článku ukazuje, že vlastník investičních bytů může současně bydlet v nájmu a každý měsíc do nemovitostí doplácet. Jde však o osobní zkušenost, nikoli o statistiku všech pražských investorů.
Před koupí je vhodné oddělit několik výpočtů.
Hrubý roční výnos lze orientačně vyjádřit jako:
roční nájemné ÷ pořizovací cena × 100
Do tohoto jednoduchého výpočtu se obvykle nezahrnují opravy, neobsazenost, financování, daně ani pořizovací náklady. Slouží pouze jako první orientace.
Od příjmu z nájmu je nutné odečíst například:
Teprve po odečtení splátky hypotéky lze zjistit, zda vlastník každý měsíc peníze dostává, nebo doplácí.
Investor by měl počítat s rezervou na:
Investice, která vychází pouze při plné obsazenosti, stabilní sazbě a nulových opravách, je obvykle příliš citlivá na nepříznivé změny.
Česká národní banka od 1. dubna 2026 doporučuje bankám uplatňovat přísnější limity u úvěrů na pořízení investiční obytné nemovitosti:
Za investiční může být úvěr považován například tehdy, když žadatel v žádosti uvede, že nemovitost neslouží k vlastnímu bydlení, nebo do posuzovaných příjmů zahrne očekávaný příjem z jejího pronájmu. Doporučení se týká také některých úvěrů na pořízení třetí a další obytné nemovitosti.
Pro investora to v praxi může znamenat potřebu vyššího vlastního kapitálu. U bytu za 4,8 milionu Kč by 70% financování odpovídalo úvěru přibližně 3,36 milionu Kč. Rozdíl proti 80% financování představuje přibližně 480 000 Kč, bez započtení rekonstrukce a dalších nákladů.
Konkrétní posouzení však provádí banka podle aktuálních pravidel, příjmů, závazků, hodnoty zástavy a účelu úvěru.
Jde o rozdílné povinnosti s odlišným výpočtem. Při konkrétním posouzení je vhodné zapojit daňového poradce.
Růst ceny bytu může být součástí investiční strategie, ale není garantovaný. Při poklesu cen může být problémem také výše hypotéky ve vztahu k hodnotě zástavy.
Jeden delší výpadek nájemného nebo větší oprava může vymazat výsledek několika měsíců.
Nájemné je potřeba odvozovat od skutečně srovnatelných bytů, nikoli pouze od nejvyšší nabídky na inzertním portálu.
Požadavek 70% LTV (loan to value, tedy poměr mezi výší poskytnutého úvěru a zástavní hodnotou nemovitosti) u investičního financování může znamenat potřebu podstatně vyšší hotovosti. K tomu se přidávají náklady na rekonstrukci a provozní rezerva.
Krátkodobé ubytování může mít jiný daňový, právní i provozní režim než dlouhodobý nájem k bydlení. Nelze automaticky vycházet z pravidel platných pro běžný nájem.
U družstevního bytu nejde o vlastnictví bytové jednotky v katastru nemovitostí. Financování, převod členských práv i posuzování bankou mohou být odlišné.
Daňový poradce je vhodný při posuzování daňových dopadů. Hypoteční specialista může ověřit financování. Advokát by měl zkontrolovat smluvní dokumentaci a případná zástavní práva, exekuce nebo spoluvlastnické vztahy.
Ne. Vlastník se může pokusit nájem zvýšit, ale skutečná výše nájemného závisí na trhu, lokalitě, stavu bytu a konkurenci. Pokud by zvýšení přesáhlo ochotu nájemců platit, může se prodloužit doba neobsazenosti.
Může vytvořit tlak na ceny, pokud by část investorů přestala nakupovat nebo začala prodávat. Samotné zdanění však nemusí způsobit trvalý pokles cen. Rozhodují také sazby hypoték, příjmy domácností, nabídka nových bytů a celková poptávka.
Může být, ale pouze za předpokladu, že vlastník rozumí důvodu doplatku a má dostatečnou rezervu. Doplatek může souviset se splácením jistiny hypotéky nebo s dlouhodobou investiční strategií, není však zárukou budoucího výnosu.
Nelze uvést jednu částku. Záleží na ceně bytu, požadavku banky na LTV, příjmech, dalších závazcích, rekonstrukci a rezervě. U investičního financování se od 1. dubna 2026 doporučuje LTV nejvýše 70 %, což může znamenat potřebu alespoň 30 % hodnoty nemovitosti z vlastních zdrojů.
Ne. Daň z nemovitých věcí se obecně týká vlastnictví nemovitostí podle zákonných pravidel. Způsob užívání může ovlivnit zařazení a sazbu, zejména pokud jde o podnikání nebo ubytovací služby.
Ano, prodej může být jedním z řešení, ale nemusí být okamžitý ani bez nákladů. Je potřeba počítat s dobou prodeje, zůstatkem hypotéky, náklady transakce a případnými daňovými dopady.
Vyšší nabídka může zmírnit tlak na ceny a nájemné, zejména pokud odpovídá místní poptávce a vzniká v lokalitách s dobrou dopravní dostupností. Samotný počet zahájených staveb ale neznamená okamžité zvýšení nabídky, protože mezi zahájením projektu a dokončením uplyne určitý čas.
Investiční byt není automaticky rychlý zdroj příjmu. Vlastník může dlouhé období doplácet hypotéku, hradit opravy a řešit nájemní vztahy. Smysl investice proto závisí nejen na očekávaném růstu ceny, ale také na finanční rezervě, horizontu, kvalitě konkrétního bytu a schopnosti zvládnout horší scénář.
Vyšší zdanění by mohlo krátkodobě přinést více bytů k prodeji. Dlouhodobě by ale mohlo omezit část poptávky investorů a výstavbu bytů určených k nájemnímu bydlení. Bez konkrétní podoby takového opatření nelze spolehlivě určit, zda by převážil efekt na ceny, nájmy, nebo novou nabídku.
Potřebujete posoudit, zda konkrétní byt v Praze dává investiční smysl? Nejprve je vhodné ověřit reálné nájemné, financování, všechny provozní náklady a konzervativní variantu s výpadkem nájmu nebo vyšší sazbou. Teprve poté lze rozhodnout, zda je pro vás vhodnější nákup, odložení investice, nebo jiný způsob využití kapitálu.
Tento článek se týká České republiky se zvláštním zaměřením na trh nájemního bydlení v Praze. Zabývá se zejména byty v osobním vlastnictví určenými k dlouhodobému pronájmu. U družstevních bytů, krátkodobých pronájmů, ubytovacích služeb, právnických osob nebo bytů v obchodním majetku mohou platit odlišná pravidla.
Daňové, hypoteční a právní podmínky se mohou měnit. Konkrétní investici je proto potřeba posuzovat podle aktuální legislativy, nabídky banky, příjmů investora a stavu konkrétní nemovitosti.
Poslední redakční aktualizace: 30. 9. 2026
Autor: Daniel Kotula, realitní makléř s více než 17letou praxí, specialista na prodej a pronájem nemovitostí v Praze, zakladatel Realitní kanceláře Kotula
Vyšší zdanění investičních bytů: Proč na tom proděláte i vy
Právní ustanovení při pronájmu bytu
Jak na daň z pronájmu a odpisy nemovitostí
Jak nastavit platbu nájemného, záloh na služby a dobu nájemného při pronájmu bytu?
Ministerstvo financí České republiky – Ozdravný balíček
Finanční správa – Informace pro poplatníky daně z nemovitých věcí k určení sazby daně u nemovitosti užívané na základě nájmu k bydlení nebo k ubytování
Finanční správa – Změny v koeficientech u daně z nemovitých věcí na zdaňovací období roku 2025
Česká národní banka – ČNB doporučuje přísnější limity pro investiční hypotéky
Česká národní banka – Praktické postupy pro implementaci změn v doporučení ČNB
Český statistický úřad – Pražská bytová výstavba v roce 2025
Český statistický úřad – Cena 1 m² nájemného pronajímaných bytů
Úvodní foto: sommart sombutwanitkul, Sommart Sombutwanitkul’s Images via Canva.com